Římovské pašije
Pobožnost 25 zastavení na památku utrpení Pána Našeho Ježíše Krista
- Na Květnou neděli ve 13:00
- Na Velký pátek ve 12:00
- O svátku sv. Jana a Pavla, římských prvomučeníků, 26. června ve večerních hodinách – jako závazek na poděkování za uzdravení farnosti z morové nákazy
Mezi léty 1658 – 1702 probíhá v okolí Římova výstavba křížové cesty o 25 zastaveních, která je kopií Pašijové cesty z Jeruzaléma. Rodný bratr jezuity Jana Gurreho změřil, zakreslil a popsal místa Kristova utrpení uctívaných křesťany v Jeruzalémě na počátku 17. stol. a s tímto plánem přišel do Římova, kde pak Jezuité postavili jejich věrnou kopii. Jeruzalémské pašije již neexistují, Římovské pašije jsou dodnes.
Pašijová cesta je také zakreslena v mapě a vypravit se na ni můžete i samostatně. Brožurky s modlitbami a zpěvy jsou k zapůjčení v poutním areálu.
Zastavení pašijové cesty
Zastavení I.
Loučení s Matkou
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat.“ (Lk 2,34)
Naše bolestná a zarmoucená Matko Maria! Popřej, abych také já byl účasten v životě i ve smrti žalostného rozloučeni s tvým milým Synem. Vypros nám milost, abychom nezemřeli odloučeni od Boha ve smrtelném hříchu, ale včas činili pokání a zemřeli smířeni s Bohem, abychom nebyli od něho navěky odloučeni. Amen.
Zastavení II.
Poslední večeře
Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“,.. Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ (1 Kor 11,23-25)
Ó Bože, tys nám ve svátosti Těla a Krve Páně zanechal památku na své utrpení. Prosíme, dej, ať tato svatá tajemství tak uctíváme, abychom stále na sobě zakoušeli užitek tvého vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Zastavení III.
Stádní brána
Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: „Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.“ (Mk 14,26).
Pane Ježíši Kriste, ty jsi odešel do zahrady se svými učedníky, abys pro nás, ubohé hříšníky začal své utrpení v úzkosti krvavého potu, strachu a opuštěnosti. Daruj nám milost, ať také my spojujeme své úzkosti a bolesti s tebou a tvým hořkým utrpením, aby i nám bylo prospěšné ke spáse. Amen.
Zastavení IV.
Pustá ves
Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: „Poseďte tady, až se pomodlím. A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana.“ (MK 14,32-33)
Ó požehnaný Pane Ježíši, ty jsi ve dvorci Getseman ponechal své učedníky a vzal sebou Petra, Jana a Jakuba. Jim jsi přikázal, aby s tebou bděli a modlili se. Oni však spali. Dej nám, ať pro duchovní vlažnost a ospalost, neupadáme do pokušení a hříchu, ale zůstáváme věrni modlitbě a posilujeme bdělost svého svědomí před pokušením a hříchem.
Zastavení V.
Smutná duše
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.“ (Mk 14, 34)
Zarmoucený Pane Ježíši! Ty jsi pro naše hříšné a nevděčné duše byl připraven vytrpět jakákoli muka smrti, žalu a úzkosti. Prosíme tě, popřej, ať ti nepůsobíme bolest svými hříchy, ale ať setrváme ve tvé milosti až do skonání života a ujdeme věčnému trápení.
Zastavení VI.
Getsemanská zahrada
Ježíš zvolal: „Abba, Otče, tobě je všechno možné. Odejmi ode mě tento kalich. Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.“ (Mk 14,36)
Pane Ježíši Kriste! Když ses v zahradě modlil ke svému nebeskému Otci, v těžké úzkosti ses potil krvavým potem a anděl z nebe tě posiloval. Přijal jsi statečně a věrně Otcovu vůli. Propůjč nám milost, ať modlitba probudí i naši duši, a my místo krvavého potu pravdivě a kajícně litujeme svých vin. Amen.
Zastavení VII.
Políbení Jidášovo
Jidáš, jeho zrádce, s nimi smluvil znamení: „Koho políbím, ten to je, toho se chopte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho. Ježíš mu odpověděl: „Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel.“ (Mt 26,48-50)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi byl zrazen polibkem Jidáše a od zástupu byl zajat a spoután. Prosíme tě, rozvaž všechna pouta našich hříchů a upevni naše spojení s tebou, abychom vedení Božími přikázáními nebyli spoutáni ničím, co odporuje tvé Božské vůli a odděluje nás od tebe. Amen.
Zastavení VIII.
Ježíš svázán
Ježíš řekl Petrovi: „Zastrč svůj meč do pochvy. Což nemám pít kalich, který mi podal Otec ?“ Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. (Jn 18,11)
Pane Ježíši Kriste! Tys byl v nočních hodinách v zahradě strážemi jako zločinec bolestně svázán silnými provazy a vlečen před soudce. Pro svou nevýslovnou lásku, s níž jsi všechno snášel, dej i nám štědrou milost, ať i my všechny potupy a obtíže trpělivě snášíme z lásky k tobě, a posiluj nás, ať nás nic od tebe neodloučí.
Zastavení IX.
U chromého Žida
Ježíš řekl těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: „Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty.“ (LK 22,52-53)
Naše bolestná a zarmoucená Matko Maria! Popřej, abych také já byl účasten v životě i ve smrti žalostného rozloučeni s tvým milým Synem. Vypros nám milost, abychom nezemřeli odloučeni od Boha ve smrtelném hříchu, ale včas činili pokání a zemřeli smířeni s Bohem, abychom nebyli od něho navěky odloučeni. Amen.
Zastavení X.
Potok Cedron
Pak se ho zmocnili a odvedli. Vedli ho do veleknězova domu. Petr šel za nimi. (Lk 22,54)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi byl hnán jako největší zločinec od lidu nemilosrdného a bezohledného údolím Josafat a přes potok Cedron. Zapal naše chladné srdce láskou k tobě a obdař nás milostí pravého pokání a soucitu, abychom se mohli podílet na tvém utrpení a poznali, jak nesmírná je cena našeho vykoupení.
Zastavení XI.
Ježíš poházen blátem
Ježíš řekl: „Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni. Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný…“ (Lk 13,34)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi chtěl být pro mou pýchu poblíž Vodní brány blátem potupy a kameny pohanění zneuctěn. Vykořeň z nás všechnu náchylnost k pýše, ať žijeme v pravé pokoře, následujeme tě na tvé cestě a s tebou jednou žijeme navěky.
Zastavení XII.
Vodní brána
Ježíš řekl: „Hle, přichází hodina, ano už je tu, kdy se rozprchnete, každý do svého domova, a mne necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou.“ (Jn 16,32)
Pane Ježíši Kriste! Svázaný jako zločinec, zraněný a potupený jsi veden dlouhou a bolestnou cestou skrze Vodní bránu do Jeruzaléma. Veď nás spojené s tebou pevným poutem lásky, ať tě vždy následujeme i na cestách kříže, a nikdy se od tebe neodloučíme žádnou marnou a lákavou radostí světa.
Zastavení XIII.
U Kaifáše
Jeden ze služebníků velerady dal Ježíšovi políček a řekl: „Tak odpovídáš veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?“ Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi. (Jn 18,22-24)
Pane Ježíši Kriste! jak velké zahanbení jsi podstou-pil pro nás v domě Annášově, kde tě zranil jeden ze služebníků veleknězových políčkem do tvé svaté tváře. Prosíme o milost, abychom i my dovedli jako ty tiše a trpělivě snášet potupná slova pokoření a všechna příkoří.
Zastavení XIV.
U děvečky
Když Petr třikrát zapřel Pána, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohlédl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: „Dříve, než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšel ven a hořce se rozplakal. (Lk 22, 60-62)
Pane Ježíši Kriste! V domě Kaifášově jsi byl zarmoucen trojím zapřením svého učedníka Petra. I my jsme ve své lidské slabosti neustále vystaveni pokušení. Prosíme tě, dej nám sílu neupadnout do zlé a hříšné společnosti, odolat všem hříšným svodům, abychom neztratili tvou milost a nebáli se vydat o tobě svědectví.
Zastavení XV.
Malý Pilát
Hned zrána veleknězi se staršími a učiteli zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi. Pilát se ho tázal: „Ty jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty to říkáš.“ (Mk 15,1-2)
Pane Ježíši Kriste! Ty, nejnevinnější ze všech, jsi byl veden k Pilátovi a byla proti tobě vznesena nespravedlivá žaloba. Nauč nás varovat se lstí a lží, nelásky a nepravdivých soudů, a vždy vyznávat svou víru dobrými skutky.
Zastavení XVI.
U Heroda
Herodes kladl Ježíšovi mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal… Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. (Lk 23,9-11)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi byl představen Herodovi a pro nás jsi snesl mlčky a bez odporu ponížení a potupu. Neodpověděl jsi na jeho žádost. Nauč i nás trpělivě a mlčky snášet pohanění a posměch, abychom se nikdy nestali příčinou, že by některé tajemství naší víry bylo potupeno nebo zneuctěno.
Zastavení XVII.
Velký Pilát
Pilát dal Ježíše zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován… Pak mu oblékli rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. (Mk 15,15-20)
Pane Ježíši Kriste! Od Herodesa jsi opět veden k Pilátovi. Tam jsi byl zbaven šatu a nahý k sloupu přivázán, hrozně mrskán a posměšně korunován. Pak Tě Pilát prohlásil za nevinného a ukázal lidu se slovy: „Ejhle, člověk!“ Vyslechl jsi ortel smrti. Prosíme tě, pomoz nám, ať nikdy neztratíme roucho milosti, bez něhož nelze stanout před Tvou tváří. Ať i my přijímáme otcovské tresty bez reptání a nepropadáme strachu před nespravedlivými lidskými soudy.
Zastavení XVIII.
Na Ježíše vložen kříž
On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. (Jn 19, 17) Nám pak říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi chtěl pro nás, ubohé hříšníky, na svých vlastních ramenou nést těžký kříž. Dej, ať umrtvujeme a přemáháme vlastní já, a dobrovolně, ochotně a z lásky k tobě přijímáme kříže svého života a následujeme tě na tvé cestě.
Zastavení XIX.
Setkání s Matkou
Simeon řekl Marii: „I tvou vlastní duši pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2,35) – Maria to všechno uchovávala ve svém srdci. (Lk 2,19)
Pane Ježíši Kriste! Připomínáme si bolestnou chvíli, kdy ses s těžkým křížem na svých ramenou potkal se svou nejsvětější Matkou, Pannou Marií. Jak nevýslovná láska a bolest se chvěla v jejím pohledu, když v žalu a hořkosti tě viděla na cestě křížové. Na její přímluvu nám daruj milost, aby cesta tvých božských přikázání nebyla pro nás obtížná, ale abychom šli po ní s ochotou a žili vždy věrností k tobě.
Zastavení XX.
Veronika podává Ježíšovi roušku
Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám. Cokoli jste udělali pro jednoho z těch mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40)
Pane Ježíši Kriste! – Zemdlený a na pokraji sil při své cestě pod břemenem kříže, vtiskl jsi svou svatou tvář zalitou krví a potem do roušky, kterou ti podala svatá Veronika, když vyběhla ze svého příbytku a poskytla ti pomoc. Dej i nám slzy pravé lítosti, ať kajícně vyznáváme své hříchy a jednou spatříme tvou svatou tvář.
Zastavení XXI.
Popravní brána
Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi.“ (Lk 23,27-28)
Zarmoucené dcery jeruzalémské, vy zbožné duše plačící při pohledu na trním korunovaného a šarlatem vlastní krve oděného krále, který trůn své královské slávy, svůj kříž, nese na svých vlastních ramenou! I my se spojujeme s nimi ve smutku a pláči nad Pánovým utrpením. Ale podle jeho slov, chceme plakat zejména sami nad sebou a nad svými hříchy. Můj Ježíši, v duchu tě vidím a líbám tvé svaté krvavé stopy, vstupuji do nich a prosím o sílu nést svůj kříž, který mně tvá božská ruka svěří, s pravou pokorou a trpělivostí.
Zastavení XXII.
Šimon Cyrénský
Ježíš řekl: „Když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým ?“ (Lk 23,31)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi byl obtížen od nemilosrdných katanů přetěžkým břemenem kříže a na svém již zemdleném těle a oteklých ramenou stále znovu bit a hnán na smrt. Několikrát jsi pro velkou tíži břemene a mdlobu padl na zem. Popřej nám svatou milost, abychom tě nikdy nezraňovali břemenem svých hříchů.
Zastavení XXIII.
Kalvárie
Pak ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně a Ježíše uprostřed. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.“ (Jn 19, 18.25-27)
Nejsladší Ježíši! Přišel jsi na svět a narodil ses pro spásu světa. Přijal jsi úděl a bolesti našeho lidství. Byl jsi zrazen svým učedníkem, nenáviděn, křivě obžalován a ztrýzněn od svých nepřátel. Byl jsi veden k Annášovi a Kaifášovi, k Pilátu a Herodovi. Byl jsi nazván zločincem, mrskán, trním korunován, třtinou ubíjen, ze šatů svlečen, hřeby na kříž přibit, s křížem pozdvižen a mezi lotry umístěn. Byl jsi žlučí a octem napájen, kopím proboden. Podstoupil jsi smrt z lásky a pro naše spasení. Pane Ježíši Kriste, skrze všechny tyto bolesti, o kterých nyní rozjímáme, skrze tvůj kříž a hořkou smrt, prosím tě o milost a odpuštění všech mých hříchů. Vysvoboď mě od pekelného ohně, a doveď na ono místo, kam jsi dovedl i kajícího lotra, a kde s Otcem a Duchem svatým jako jeden Bůh žiješ a kraluješ na věky věků.
Zastavení XXIV.
Pieta
Josef z Arimatie požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém… Vzali Ježíšovo tělo a zavinuli je s vonnými věcmi do pruhu plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. (Jan 19, 38-40)
Podivuhodný Pane Ježíši Kriste! Chválíme Tě, velebíme Tě a vzdáváme Ti díky. Ty jsi byl v čas večerní sňat s kříže a položen do klína své nejmilejší Matky, Panny Marie. Také jsi byl od Josefa a Nikodéma pomazán vonnými mastmi. Tak jsi dokonal své dílo lásky. Kéž Maria, Tvá svatá Matka, obejme ve smrti i nás, své děti, a podá je do tvé náruče.
Zastavení XXV.
Boží hrob
Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko. (Jan 19,41-42)
Pane Ježíši Kriste! Ty jsi chtěl být pro nás po své smrti položen do nového hrobu. Dej nám milost, abychom i my, spojeni s tebou křížem, smrtí i pohřbením, s tebou také došli slavným vzkříšením do věčného života, neboť jsi slíbil, že každý, kdo v tebe věří, bude žít navěky.