Drazí v Kristu,
v následujících měsících čekají naši farnost velké opravy. Celý poutní areál by měl po dvou letech opět zazářit novotou. I při pouhém pohledu na kostel, ambity, kapličky, střechy a mobiliář je zřejmé, že už je nejvyšší čas.
Je dobré si při tom položit otázku, pro koho to vše opravujeme. Pro hrstku věřících, která věrně přes všechna omezení nevynechá nedělní bohoslužbu? Pro pravidelné poutníky, kteří do Římova věrně přicházejí, aby zde přednášeli našemu Pánu a Matce Boží své díky a prosby? Nebo snad pro turisty, kteří jsou nezřídka ohromeni krásou raného baroka ladně zasazeného do jihočeské krajiny? Pro obyvatele naší obce, kteří, i když do kostela pravidelně nepřicházejí, přece jsou rádi, že uprostřed jejich domoviny se nachází slavná kulturní památka? Pokud bychom poutní místo obnovovali jen pro nás samotné, bylo by to příliš málo. Poutní místo bylo totiž postaveno především ad maiorem Dei gloriam – k větší cti a slávě Boží, jak zní řádové heslo misionářů z řádu Tovaryšstva Ježíšova, kteří Římov v 17. století budovali.
Tím, že opravíme kostel, kapličky a oltáře, můžeme vytvořit krásné muzeum či skanzen zanikajícího náboženství. Obnova poutního místa ale vyžaduje obnovu víry. K tomu, aby se Římov opět stal místem k větší slávě Boží, může přispět i každý z nás. Na to prostředky veřejného rozpočtu nestačí. Obnovu víry může dát jen Bůh, a aby se tak stalo, je třeba se modlit. Ani dotace v projektu IROP by nebyla udělena, pokud by o ni farnost nepožádala. Žádejme tedy na mnohem vyšších místech, než jsou kanceláře Ministerstva kultury. Před svatostánkem Kristus Pán čeká na naše prosby a díky a je ochoten je vyslyšet, pokud jsou v souladu s Jeho vůlí.
Aby naše předsevzetí obnovit poutní míso bylo účinné, rád bych, aby v Římově vzniklo společenství věřících, kteří se v chrámu Páně klaní a adorují Pána Ježíše v Nejsvětější svátosti oltářní. Pokud by se našlo alespoň sedmdesát věřících, kteří by byli ochotni jednu jedinou hodinu týdně adorovat Nejsvětější svátost oltářní, mohla by se v našem chrámu konat celodenní adorace. Kostel by mohl být otevřen a jistě by přicházelo i mnoho dalších věřících a hledajících. Trvalá přítomnost kněží navíc může umožnit stálou zpovědní službu. Jak velké požehnání by to přineslo!
Vím, že tento úmysl vyžaduje spolupráci a obětavost mnoha věřících. Proto se pokusíme začít postupně. Od neděle po svátku Božího Těla každou neděli po mši svaté do 16:00 bude v Loretě (nebo pokud to vzhledem ke stavbě nebude možné, tak v kostele) vystavena Nejsvětější svátost k adoraci. Od 16:00 se bude konat svátostné požehnání a opětné uložení monstrance do svatostánku. Již nyní se našli velkodušní adorátoři, kteří jsou ochotni vyprošovat před naším Pánem milosti a požehnání. Prosím, přicházejte do kostela, proste Pána Ježíše o milosti duchovní obnovy nás samých a našich bližních a tak přispějeme k obnově Církve více, než sami tušíme.
I my můžeme udělat něco pro to, aby se Římov stal opět poutním místem, odkud budou modlitby stoupat k nebi a kam bude moci přicházet každý, kdo hledá Boha.
P. Jakub Václav Zentner FSSP